Praga, veduta del XV secolo.

 

 

 

 

Domovní dveře vchod do otevřené rány Schody se lesknou Ani kapka krve ani peříčko náš život trval 16 let a odehrál se ve třech pokojích

La porta di casa ingresso in una ferita aperta Le scale brillano Né una goccia di sangue né una piccola piuma Tutta la nostra vita è durata sedici anni e si è svolta in tre camere

 

***

V noci mi bývá líto té ulice Není v ní jediné okno o němž chci vědět kdo za ním bdí

Di notte mi dispiace per quella via Non c’è neppure una finestra di cui vorrei sapere chi vi veglia

***

Bože můj neměli jsme nikdy jistotu že žít je samozřejmé a nárok na to slušný Nebyli jsme vlažní Jestliže jsme první vyklízeli pole nehnala nás bázeň ale stud Tedy pýcha První hřích

Dio mio non abbiamo mai avuto la certezza che vivere sia ovvio e opportuno averne il diritto Non siamo stati tiepidi Se abbiamo per primi sgombrato il campo non ci ha spinto il timore ma il pudore Quindi l’orgoglio Il primo peccato

***

Taky na mne nemyslíváš kolik dní? Taky sis našel jiný život?   Co ale když se stmívá než se rozední Dnes po celý večer tkvěly na černé vodě dvě labutě a ani se nehnuly

Anche tu non pensi a me da quanti giorni? Anche tu hai trovato un’altra vita? E se facesse buio prima di albeggiare Tutta la sera oggi fissi sull’acqua nera due cigni senza muoversi

***

A někdy k ní přichází její nenarozený Má plavé vlasy její nelásky a stejný úsměv a zuby Zůstává nikdy však nepromluví A ona se nedoví v čím klinu a náručí vzešlo co mělo vzejít z ní dítě jemuž upřela borůvku a nedala ani míč který ostatně nesla před sebou nikoliv v sobě

E talvolta le si avvicina il figlio non nato Ha i capelli biondi del suo nonamore e lo stesso sorriso gli stessi denti Rimane ma non parla mai  E lei non saprà in quale grembo e abbraccio sia venuto quel che doveva venire da lei il figlio a cui ha negato un mirtillo e non ha dato neppure la palla che del resto ha portato davanti a sé non certo dentro di sé

***

Tvoje vánoce pokrývají prázdný stůl se dvěma svíčkami Ale kdo by se najedl z minulých talířů a opil z dřívějších sklenic Ani psovi tu nevoní bez večeře kosti Sousedi zpívají koledy za chvíli se nám narodí A do měsíců umře

Il tuo natale ricopre un tavolo vuoto con due candele Ma chi mangerebbe da piatti passati e si ubriacherebbe da bicchieri di prima Neppure al cane piacciono queste ossa senza cena I vicini intonano canti natalizi tra poco nascerà per noi E tra qualche mese morirà

***

Babičce Ludvice odbíjely babí čas čtvrthodiny z věže kostela O holi v pokoji mezi rádiem zrcadlem stolem a postelí nabízela paní lesní krásnou fotografii kdy měla ještě ze všech «nejtenčí pas a nejjemnější pleť» Babička Ludvika rodila čtyřikrát byla frigidní a umřela v slzách nad láskou Fabricia Del Donga po poledni mezi třetí a čtvrtou

Per la nonna Ludvika ha battuto le ore del tramonto ogni quarto d’ora l’orologio del campanile Con il bastone nella stanza tra la radio lo specchio il tavolo e il letto la signora del boscaiolo mostrava una bella fotografia di quando ancora aveva tra tutte «la vita più sottile e la pelle più fina» La nonna Ludvika ha partorito quattro volte era frigida ed è morta in lacrime sull’amore di Fabrizio Del Dongo nel pomeriggio tra le tre e le quattro

***

A to jsem já? Nehladová nesytá bez šatů ne nahá sama pod křídly černé labuti s kterou jsi jedno

E questa sono io? Senza fame non sazia senza vestiti non nuda sola sotto le ali di un cigno nero con cui sei una cosa sola

***

 

 

Antonínu Brouskovi  Ad Antonín Brousek

Ráno pozdravit starou jabloň proti oknu Nebýváš sám máš-li kočku a psa u nohou splav jenž zní a stále přetéká jas západu v korunách když z večera jdu na hřbitov k hrobu jako domů

La mattina salutare il vecchio melo davanti alla finestra Non sei solo se hai un gatto e un cane ai piedi la chiusa che scroscia e trabocca di continuo il fulgore del tramonto tra le fronde quando di sera vado al cimitero alla tomba come a casa

***

Ta plavá mluvila ale ebenová krása té druhé byla k zbláznění Jak dlouho hleděly samy dvě do sebe kam vešly uchem jehly

La bionda parlava ma la bellezza di ebano dell’altra era da impazzire Per quanto tempo hanno guardato in due dentro se stesse dove sono entrate per la cruna dell’ago

***

Ty která jsi mezi nebem a zemí chceš tančit každé ráno po svých mrtvých nohách A my tě znova prosíme aby sis lehla aby sis konečně lehla

Tu che sei tra cielo e terra vuoi danzare ogni mattina sulle tue gambe morte E noi nuovamente ti preghiamo di giacere di giacere finalmente

***

Růže neumře když se utrhne ve váze ochabuje a dýchá Tu co jsem tidala do hrobu však udusila hlína Dvě mrtvé jedna živá Té první jsem smrt vyprosila Druhé dala

La rosa non muore quando si coglie nel vaso infiacchisce e respira Quella che ti misi nella tomba però fu soffocata dalla terra Due morte una viva Per la prima implorai la morte Alla seconda la diedi

***

Pane dal jsi mi můj osud Nerozumím tomu co se neodvažuji chápat Jsem jen co mám Tebe v sobě slepě se k Tobě upínám

Signore mi hai dato il mio destino Non comprendo quel che non ho il coraggio di capire Sono soltanto ciò che ho Te in me stessa ciecamente a Te mi avvinghio

***

Občas mi Pane na vteřinu otvíráš dveře k tomu co zahlédám Živá jablka na holém podzimním stromu veselé zjevení jeřabin v aleji moje dávné sny a život k nim a věčný opak ztráty v níž se nacházím

A volte Signore per un secondo mi lasci la porta aperta su quello che scorgo Mele vive su un nudo albero d’autunno sorbe allegre comparire nel viale i miei antichi sogni con la vita e l’eterno opposto della perdita in cui mi trovo

***

Tak náhle začínáš nosit svou jinou tvář Ten kdo tě pozná Jsou tři staří muži kteří vidí v co věří Hezkou radostnou holku kterou jsi nebyla

Così all’improvviso cominci a portare l’altro tuo volto Chi ti riconosce sono tre anziani che vedono ciò in cui credono La bella ragazza allegra che non sei stata

***

Netrvej na sobě jaká jsi byla Ty čáry kolem úst nejsou špína cosi se bortí a cosi jeví Tvá hořká urputnost kde chyběly slzy

Non insistere su quella che eri Quelle linee intorno alla bocca non sono sporcizia qualcosa si sfascia e qualcosa appare La tua amara caparbietà dove mancavano le lacrime

***

Nyní jenom když usínáš se ještě choulíš a za dne kočka a v noci sny ti zjevují po čem si šlapeš co nevíš a po čem toužíš

Adesso solo quando ti addormenti ti raggomitoli ancora e di giorno un gatto e di notte i sogni ti rivelano quel che calpesti quel che non sai e quel che desideri

***

MatceA mia madre

Matku jako mouku rozsypali do trávy a zalili Sama jsi chtěla to těsto ze sebe a hlíny rozpadnout se smísit a znovu krmit Na té louce mami mám tři bratry smrky A taky se k nim nesmím nikdy přiblížit

Mia madre come farina spargono tra l’erba e annaffiano Tu stessa volevi quell’impasto di te e d’argilla disfarti mescolarti e nutrire ancora Su quel prato mamma ho tre fratelli abeti E neanche a loro posso avvicinarmi mai

***

Často je lákáme ty skvělé zmizelé kteří nás milovali Ačkoli v průrvách paměti uvíznem vždycky v spleti vin našich i jejich

Li allettiamo spesso gli splendidi scomparsi che ci hanno amato Benché nelle brecce della memoria ci impigliamo in un groviglio di colpe nostre e loro

***

Nyní jasnější zření té jiné odvrácené strany věcí když dítě se nikdy dost rychle neotočí aby zahlédlo o čem ví víc než tuší

Adesso una visione più chiara dell’altra faccia opposta delle cose quando un bimbo non si gira mai abbastanza svelto per scorgere ciò che conosce meglio di quanto non sappia

Oskar Kokoscha, Veduta di Praga (1932, Philips Memorial Gallery, Washington)